Moravsko-slovenská svatba, která proběhla na zámku v Čechách, dopadla podle očekávání. Vzali se! Moje krásná dcera v nádherných šatech od sourozenců Ponerových, za jejichž cenu bych si já pořídila dva obrovské vytápěné skleníky, působila nadpozemsky. Švagr to vystihl velmi přesně, když prohlásil, že vypadá jako bohyně a taky jako Lara Croft v podání Angeliny Jolie. Když vstoupila na začátek dlouhého schodiště, které vedlo k oltáři, všichni zatajili dech a já se dmula pýchou, vždyť to není až tak dlouho, co jsem si toto stvoření dovezla z porodnice. Jsem moc ráda, že je v dobrých rukou.
Fotky zatím nejsou, mám jen jednu z krájení dortu, který mně v tu chvíli jako cukrářku zajímal nejvíce,a na které jsou alespoň vidět šaty.
….a já se dmula pýchou, vždyť to není až tak dlouho, co jsem si toto stvoření dovezla z porodnice – tak to věřím, musí to být krásný pocit a velká radost, když se dítě tak povede 🙂
Já to nezažiju(ale než riskovat opačné pocity, tak radši nic 😉 ) mě ke štěstí stačí, když mi někdo pochválí psa :-))) Dobré srovnání, viď? 😉 Šaty hezké, akorát jsou dál a já jako bývalá švadlena ráda shlédnu a ocením detaily 😉 Dumala jsem právě, jestli budou šaty Matragi, vidíš, Ponerovi mně nenapadli a přece: kdo dneska nemá jejich šaty, jako by nebyl 😉 Popravdě jsem viděla několik šatů Matragi a moc se mi nelíbily. Možná ty, co by se mi už líbily, nikdo tady nezaplatí? Sleduju v telce ,,vyber si ty správné šaty“, kde si nevěsty vybírají svatební šaty ve vyhlášených salonech světových metropolí, baví mne, jakové vybírají, střihy, zdobení… Chudák Tom se leknul, že se chci vdávat :-))) Néé, dělám si srandu, on ví, že nechci. Ale chvíli mu to asi hlavou běželo;-) Ale ví, že móda mne zajímá. Ani ne tak na to nošení, tam stačí tepláky;-) ale prostě profesní deformace.
Říkám mu večer: Jana svadbuje…a ty jsi mě trošku šoknula, když sem nakouknu a píšeš, že jste už doma…jsem hleděla jak sůva z nudlí! Ale byli jste tam už dlouho předem, tak stačilo;-)
Jak to doma zvládlo rostlinstvo?
Rostlinstvo v pohodě, ale kočky naštvané tak, že se mnou nemluví. Jejich chyba, sežraly si všechno už první den a to jsem jim několikrát zdůrazňovala, že tentokrát je nikdo nakrmit nedojde.