Prší a prší, druhou noc a druhý den nepřetržitě. Vyschlá zem si doplní zásoby vody a já energii, nedá se venku dělat vůbec nic. Rajčatová sezóna je tímto patrně u konce, popraská totiž úplně všechno a pokud se rajčata včas nezpracují, tak obohatí můj letos velmi skromný kompost. Rozhodla jsem se tedy, že naložím nějaká sušená rajčata. Letos jsem se ani náhodou nepřiblížila množství ( cca 100kg), které běžně usuším a ani nevím proč. Nějak jsem to logisticky nezvládla. Mám ale železnou zásobu v mrazničce z loňska, přesto budou sušená rajčata u nás letos vzácností a obdarovány budou jen významné osobnosti a příbuzní, kteří mají nějaké zásluhy. V první řadě moje sestra, která mi umyla v domě všechna okna. Nějakou skleničku musím schovat pro případnou každoroční výměnu za červenou řepu.
Z ostružin, kterých byl letos tak enormní přebytek, že většina spadla na zem, jsem vyrobila v kombinaci s broskvemi (kterých je taky příliš mnoho) a banány skvělou marmeládu. Bio banány jsme měli v akci a já si alespoň nasuším kvalitní slupky na příští sezónu.
Včera byly v Hradišti slavnosti vína a mě bylo líto krojovaných lidiček, kteří museli být neustále zapláštěnkovaní a chodili se k nám do obchodu ohřát. Někteří jedinci byli zahřátí dokonale a to zřejmě burčákem, záviděla jsem jim.
Jani hlásím, že za víkend napršelo 30mm. Jsem šťastná jak blecha, náhon netekl už skoro 14 dnů, do jezera jsme byli bez přítoku, chcípla jedna stará bělice. V potoce to bylo na hraně. Když jsem ráno viděla v potoce kalnou vodu, ani zlatý nuget by mne tak nepotěšil : -)) Uvidíme, kolik toho rajčata vydrží, už praskají pár dnů, od doby, jak začaly ty chladné noci.
Rajčat už jsem letos nasycená, takže i kdyby zrovna šla všechna k šípku, tak mi to nevadí. Vodu potřebují hlavně stromy a třeba moje Asimina má letos mnohem menší plody, než obvykle, nebyla síla ji zalévat, takže ať si klidně prší, alespoň mně neštve, že jsem pořád v práci.