3. srpen 2019

Dnes jsem si udělala po fyzicky a hlavně psychicky náročném pracovním týdnu radost a navštívila Mirka v Břeclavi, nebudu už psát pana Mirka, bo jsme si potykali. Odjížděli jsme z prosluněné a na troud vysušené Velké na Veličkou a na návštěvě nám dokonce dvakrát hezky zapršelo. Dojela jsem domů ve zcela zablácených značkových žabkách – nevadí jsou omyvatelné, pro které to byla blátivá premiéra, u nás se toto skupenství půdy už dlouho nevyskytlo.

Mirek dokázal na svoji klaustrofobicky malou zahrádku umístit spoustu zajímavých plodin, obzvláště mě fascinovaly melouny a réva. Já mít tak skvělé odrůdy stolní révy a takto mi je neustále ničit počasí, tak mě trefí. Ochutnávali jsme rajčátka a sortiment je bohatý a pestrý tvary i barvami. Dostala jsem bohatou výslužku, ač jsem nijak nesloužila, klidně jsem si motyku vzít mohla, v tom bahně by se stejně pracovat nedalo. Příště pojedu větším autem, abych mohla odvézt všechny zachráněné melouny, které nedozrály tak dokonale, jak si Mirek představoval a on s nimi praštil o zem. Po dojezdu domů šup do suché reality a zalít alespoň rostlinstvo na dvoře.

Začínají konečně ve větší míře dozrávat masité odrůdy a já si letos stanovím několik pro mě důležitých kriterií, rajčatům přidělím body a pouze několik odrůd s nejvyšším počtem bodů budu příští rok pěstovat, mám totiž v plánu si od pěstování rajčat mírně odpočinout. Body budu přidělovat v disciplínách – odolnost vůči chorobám, odolnost vůči nepřízni počasí, produktivita, chuť plodů, náchylnost na praskání plodů, možnost využití a taky estetický dojem. Pokud bude v pořádku chuť, tak má odrůda Bulharský Trapezen velikou šanci na celkové vítězství. Bodovat bude určitě Puzata Hata a srdce Dester. Hodně se letos snaží napravit napravit loňskou hodně pošramocenou pověst Big Mama a docela jí to vychází.

Je vidět, že nemám přehled o čase a klidně 3. srpen zaměním s červencem, sorry, už je opraveno.