27. červenec 2017

Včera jsem se vrátila z ranní směny totálně unavená a téměř uvařená. Nemám v autě klimatizaci, která by mi byla stejně houby platná. V autě, které stojí od rána na plném slunci by byla bezmocná a já, když vidím lidi, kteří neustále i v parném létě posmrkávají a někteří si kvůli nachlazení způsobeném klimatizací dokonce nechávají předepsat antibiotika, po ní ani netoužím. Tak trpím, ale neteče mi z nosu. Vůbec se mi nelíbila představa , že budu stát u plotny a kuchtit si nějaký oběd. Dala jsem si velkou porci zmrzliny -máme v akci – a jídlo nechala na pozdějc. Odpoledne jsem si naložila na talíř pečenou rybu se zeleninou ( Albert), bio organickou žitnou bulku (Albert), baby salátek ( Albert -loni byl vlastní), papriku (vlastní) a cherry rajčátka (vlastní). Houska a salát by taky mohly být vlastní, ale nejsem robot a pěstování salátu by mohlo vypadat jako koníček a ty teď musím omezovat, protože mi nezbývá čas například na vyprání záclon. Okna mi v celém baráku umyla sestra a má slíbená naložená sušená rajčata. Při troše snahy bych možná ulovila i tu rybu. Jídlo bylo skvělé a náramně mi sedlo, od malička miluji pečenáče.

Úroda paprik je letos parádní a hezky barevná, takže nelze jinak, než její část vyfotit.

Dnes je situace jiná a konečně prý řádně zapršelo. Byla jsem v práci a tam bylo několik přeháněk, ale to zdaleka neznamená, že prší i u nás. Mám nedostatek posečené trávy a každý den po cestě do práce mlsně koukám, kolik krásné trávy roste kolem cesty a já nemám nic. Už jsem uvažovala o tom, že  sebou vezmu sekačku, nikomu by to snad nemělo vadit.

Vařit jsem tentokrát nemusela, doma to vonělo a čekala na mě zapečená cuketa.