Prošla jsem zahradu a nachystala si snídani. Snídani v trávě, jako od Maneta. No, od Maneta raději ne, tam jsou dva úplně oblečení chlapi a nahá žena, má to humor, ale je to nestydaté. Je sice hodně horko, ale naše zahrada sousedí s chodníkem a já bych do naha nešla. Vhodnější je ta od Gauguina, tam jsou dvě Tahiťanky na pláži. Nějaké pestré šaty ala Tahiti bych možná našla a ten žlutý písek připomíná suchá tráva, které zoufale chybí voda. Impresionisti by v tomto období moc inspirace nenašli, v tom obrovském suchu jsou i barvy nějaké vybledlé a ty jsou pro tyto malíře nejdůležitější. Nemalovali skutečnost, ale pocity, co bych namalovala já? V noci konečně zapršelo a vše se rozjasnilo, takže co třeba namalovat naději, ale v tom si nechám poradit od kamarádky Evy, ta je na umění machr. Ale to jsem odběhla od tématu. Je prostě parádní projít se po zahradě a natrhat spoustu dobrot, jsou bio, krásně barevné a dokonale chutnají. Moje děti, které bydlí v Praze, si teprve teď uvědomují, jaká to byla doma výhoda, dnes si musí všechno koupit.