Jezírko

Před několika lety jsme vykopali starou jabloň a napadlo nás, vykopat jámu větší a založit tam jezírko. Byla to fuška, kopali jsme všichni včetně dětí, ale moc jsme se těšili, tak jsme únavu překonali. Bylo to dobré rozhodnutí, je hrozně fajn mít na zahrádce nějakou vodní plochu. Pořád se tam totíž něco děje a já dokážu celé hodiny sedět na lavičce a pozorovat to hemžení. Tato činnost je nádherně uklidňující. V jezírku byla spousta rybek různých tvarů i barev, ale nějaký drzý dravec zjistil, že je k dispozici skvělé menu a ryby nám během dvou týdnů všechny zlikvidoval. Toto se několikrát opakovalo a tak jsme to vzdali, nechci mít na vodě ochrannou mříž. Několik karasů padlo za oběť naší obrovské užovce, ale té jsme to odpustili, odměnila se nám a dočkali jsme se malých užovčat. Pozorovala jsem je dlouho a často a zjistila jsem jak vlastně toto hádě uloví pulce, obtočí se kolem něj jako škrtič a pak ho slupne, a na oběd si jich dá docela velký počet. Zabydleli se u nás skokani a i docela exotickou ropuchu jsem zahlédla.  Kolem poletují vážky a spousta ptáčků se chodí napít. Občas napadne nějaký kachní pár, že by to nebylo špatné bydlení, ale u nás není ten správný klid. Ještě by se mi líbil potůček, který by do jezírka vtékal, tak snad někdy, někdy příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *