7. květen 2019

Dnes ráno jsem šla na zahradu s velikými obavami, jasná obloha a na teploměru jen malinký kousek nad nulou. Některá venkovní rajčata už jsou tak veliká, že je nelze žádným nepoškozujícím způsobem zakrýt a tak jsem ze solidarity k nim, nezakryla nic. Naštěstí to vypadá, že vše dopadlo OK, rostliny se zdají být chladem nepoškozené, ale ke zdárnému růstu jim tyto teploty moc nepřispívají, i když to nejsou žádní rozmazlení mazlíčci.

Letos jsem se rozhodla pěstovat i plodiny, které normálně nemívám v sortimentu a jaksi mě nenapadlo, že pro ně budu muset najít odpovídající místo na záhonech. Takže hrášek, keříčkové a tyčkové fazole nechávám vyklíčit v kelímkách a sadbovačích s tím, že se časem nějaké místo objeví.

Ve skleníku je nacpáno a já bych nutně potřebovala vše, co tam nepatří vypakovat ven. Okurky už by se chtěly pnout po nějaké síti a cukrové melouny jsou jim v patách. Citrusům je tam tak dobře, že se budou ven stěhovat velmi neochotně a to samé lze čekat od fíkovníků.

Ještě mě neomrzel pohled na parádní úrodu beraních rohů na mém jediném exempláři, který je ze samovýsevu. Taky se vždycky zastavím u krásných srdíček rajčátka La Donna, které má místo ve skleníku jisté, je už napevno uvázané ke konstrukci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *